Metodika, Ředitelství soutěží

Poznámky k tezi: “ČR by měla bojovat proti zadlužení svých občanů (P)”

Ředitel soutěží si pro vás připravil metodické okénko k tezi na jarní polovinu XXIV. ročníku Debatní ligy . Jak se poprat se zadlužením občanů ČR?

Úvodem

Předně nezapomeňte, že jde o plánovou tezi. Jak se debatuje na plánovou tezi, najdete v 10. kapitole Metodiky. Pomoci Vám mohou i starší odkazy, např. ukázková afirmativní linie. Rozhodčí odkazuji na text o rozhodování plánové debaty.
Nutno také podotknout, že teze se týká zadlužení občanů. Pokud by se některý tým pustil do řešení zadlužení státu, obcí nebo firem, jednalo by se o vybočení z teze.

Jak vznikají dluhy

Občané se mohou zadlužit mnoha způsoby. Nejčastěji dluhy vznikají z půjček nebo úvěrů, které si lidé berou na pořízení nejrůznějších věcí (typicky bydlení, popř. zařízení bytu, nebo auta), a úvěr postupně splácí. Takový úvěr nemusí být nutně na škodu, pokud má domácnost dostatečně velké příjmy, aby zvládala pravidelně platit splátky. Pokud si nepůjčujete zrovna od známých nebo rodinných příslušníků, je úvěr vždycky úročen. Obecně platí, že čím nižší riziko nesplacení nese poskytovatel úvěru (věřitel, obvykle banka), tím je nižší úrok, a naopak. Nejnižší úrok tak dostanou lidé, kteří jsou schopni za úvěr ručit např. pozemkem nebo domem (úroky za takové hypoteční úvěry se pohybují kolem 3 % ročně). Nemůže-li dlužník nabídnout zajištění, pohybují se bankovní sazby mezi 5 a 20 % ročně. Řadě lidí však banky nejsou ochotny půjčit, protože jsou např. už zadluženi jinde, nebo nemají dostatečné příjmy. Ti se potom obracejí na tzv. nebankovní poskytovatele půjček, kde již jdou úrokové sazby do desítek procent ročně. Extrémně vysoké úrokové sazby mohou soudy prohlásit za nemravné; takové úroky pak dlužník nemusí platit. Žádná hranice nejvyšší přípustné úrokové sazby však stanovena není.

Zadlužit se však lze i jinak – například neplacením účtů za elektřinu, telefon, nebo nájem, pokut za jízdu načerno nebo za dopravní přestupky. Zadlužit se můžete také tak, že někomu poškodíte majetek nebo způsobíte zranění a musíte zaplatit odškodné – zvlášť v případě těžkých zranění se může jednat i o částky v řádu milionů korun. Řada lidí je zadlužená proto, že se jim nedařilo v podnikání, ztratili práci nebo onemocněli a přišli o očekávané příjmy. U mnoha lidí se dá říct, že si za své dluhy mohou sami, někdy se však jedná jen o shodu nešťastných okolností.

Pokud navíc neplatíte své dluhy včas, začnou narůstat. Každý věřitel, kterému nebylo včas zaplaceno, může ze zákona požadovat úrok z prodlení. V současné době činí sazba úroků z prodlení 8,75 % ročně; smluvní strany si však mohou dohodnout jinou (i vyšší) sazbu. Pokud věřitel dluh vymáhá (zejména u soudu), narůstá dluh o náklady takového vymáhání (soudní poplatek, náklady na pomoc advokáta, cestovné k soudu apod.). Navíc v případě úvěrů bývá obvykle ujednáno, že pokud dlužník přestane splácet, může věřitel vymáhat celý zbytek dluhu najednou.

Jak se dluhy vymáhají

Dluží-li Vám někdo peníze, nemůžete jen tak jít a sebrat mu je, nebo mu vzít nějakou část jeho majetku. Šlo by o krádež. Nepodaří-li se Vám s dlužníkem dohodnout, musíte na něj podat u soudu žalobu a prokázat, že Vám dluží. Budete-li úspěšní, získáte soudní rozhodnutí, ve kterém soud konstatuje, kolik Vám dlužník dluží, a uloží mu povinnost dluh zaplatit. Pokud ani tehdy nebude dlužník platit dobrovolně, můžete dluh vymáhat.

Vymáháním dluhů se zabývají soudní exekutoři. V současné době je na věřiteli, aby si sám vybral exekutora, kterého pak soud pověří vedením exekuce. Úkolem exekutora je potom zjistit, jaký má dlužník majetek a jaké má příjmy. Může např. obstavit bankovní účet, nařídit dlužníkovu zaměstnavateli, aby z jeho mzdy srážel určitou částku na úhradu dluhu, nebo zabavit a prodat dlužníkův majetek. Dlužníkovi však nelze zabavit věci nezbytné osobní potřeby a zařízení domácnosti (oblečení, nádobí, nábytek) a ze mzdy mu musí po srážkách zbýt zákonné minimum (cca 6 až 8 tisíc korun na osobu měsíčně).

V dnešní době však existuje mnoho dlužníků, kteří už žádný majetek nemají a příjmy mají malé (jsou např. v důchodu nebo pracují za minimální mzdu). Zároveň je proti nim vedeno často několik exekucí a jejich dluhy narostly do vysokých částek. Takoví dlužníci často nedokážou ze svých příjmů splácet ani narůstající úroky a úroky z prodlení. Předlužený člověk se ocitá na okraji společnosti – zákonné minimum stačí jen na výdaje nezbytné k holému přežití. Nové oblečení nebo placené kroužky pro děti z nich nezaplatíte. Mnoho dlužníků proto se uchyluje k práci načerno (oficiálně buď nepracují vůbec, nebo jen za minimální mzdu a zbytek jim zaměstnavatel dává “na ruku”). Takové příjmy nemůže exekutor postihnout, protože se o nich nedozví. Nakonec na tom tratí jak věřitelé, tak stát (z černých příjmů dlužník neplatí daně, ani zdravotní a sociální pojištění) a nakonec i dlužník sám (na výši příjmů např. závisí, jak velký bude mít ve stáří důchod).

Jak řešit předlužení

Jisté řešení pro ty, kdo nejsou schopni splácet své dluhy, představuje insolvenční řízení (tzv. osobní bankrot). Toto řízení vedou krajské soudy. Návrh musí podat sám dlužník a pravdivě v něm popsat, kolik a komu dluží a jaký má majetek a příjmy. Pokud je zde reálná naděje, že dlužník ze svých příjmů (případně s pomocí příbuzných) splatí za 5 let alespoň 30 % svých dluhů, soud oddlužení povolí. Zároveň jmenuje insolvenčního správce, který dohlíží na řádné splácení dluhů. Oddlužení má také za následek, že dluhy přestanou narůstat o další úroky a úroky z prodlení. Dlužník musí všechny své příjmy, včetně mimořádných (např. z dědictví) použít na splácení svých dluhů. Ponechat si může jen nezabavitelné minimum a nesmí se znovu zadlužit. Pokud se mu podaří za 5 let splatit alespoň 30 % dluhů, soud ho od splácení zbytku dluhů osvobodí. Dlužník tak může začít nový život. Pokud se mu to však nepovede, dluhy mu zůstanou a úročení se obnoví.

Před několika dny Parlament schválil novelu insolvenčního zákona, která má oddlužení zpřístupnit většímu počtu dlužníků tím, že s návrhem na oddlužení nebude třeba prokazovat, že dlužník je schopen splatit alespoň 30 % svých dluhů. Soud pak bude moci osvobodit dlužníka od zbytku dluhů i tehdy, pokud nezvládne za 5 let splatit uvedených 30 %, pokud se prokáže, že učinil vše proto, aby splatil co nejvíce. Novela však nenabude účinnosti do konce letošní debatní sezóny, proto změny, které zavede, zatím nelze považovat za status quo. Možných plánů, jak řešit nadměrné zadlužení podstatné části české populace, však je rozhodně více. Mohou se týkat jak prevence nadměrného zadlužování, tak řešení situace těch, kteří se již do dluhové pasti dostali.

Užitečné odkazy

Autor: Dušan Hrabánek, ředitel soutěží