Poznámky k tezi: „Měli bychom zavést 100% dědickou daň.“
Ředitel soutěží si pro vás připravil metodické okénko k tezi na podzimní polovinu XXV. ročníku Debatní ligy. Čtěte tedy, jak správně debatovat tuto tezi a vyhnout hlavním omylům, které při debatě mohou nastat.
Ekonomika a právo vyspělých zemí je založeno na tom, že majetek zemřelé osoby nabývají po její smrti její dědici. Dědice si může každý svéprávný člověk ještě před svou smrtí vybrat (zejména tím, že sepíše poslední pořízení – závěť). Po těch, kdo závěť nepořídili, dědí jejich potomci, manžel, případně ostatní příbuzní. Teprve není-li žádný dědic, nabývá majetek zemřelého stát. Shora uvedené představuje princip, jehož realizace se v jednotlivých zemích v detailech odlišuje; pro debatu na danou tezi však nepovažuji tyto detaily za podstatné.
V některých zemích (v ČR tomu tak bylo do roku 2013) stát dědictví zdaňuje a fakticky tak dědicům odebírá část jejich dědictví. Samotný princip dědění je však tak zakořeněn (znali jej už staří Římané a dědilo se i ve středověku), že ani komunistické země jej nezrušily, byť byly okruh dědiců a možnost sepsat závěť částečně omezeny. To však neznamená, že jde o princip, neměnný a že si nelze představit společnost, kde se majetek nedědí a veškerý majetek zemřelého připadá státu. Představit takovou společnost (a její výhody) je právě úkolem afirmativního týmu.
Tedy úkolem afirmace je představit společnost, kde se nedědí, kde tedy každý začíná majetkově od nuly a nemůže počítat s tím, že získá majetek po zemřelých předcích. Zároveň všichni předem vědí, že stát nabude vše, co z jejich majetku po jejich smrti zbude. Rozhodně tedy není přípustné, aby si afirmace v rámci definicemi osvobodila od 100% daně určitou skupinu dědiců. Za přípustné lze považovat jen dědění potomky, kteří ještě nejsou schopni sami se živit (děti, studenti), do výše potřebné pro jejich zaopatření do doby, než budou schopni si vydělávat na živobytí. Při větším rozsahu výjimek se afirmace dostane do rozporu s běžným vnímáním teze a omezuje tím negaci prostor pro vedení hodnotového sporu, který je v debatě žádoucí. Naopak rozumná afirmace bude definičně řešit problém obcházení 100% daně tím, že by rodiče svůj majetek větší hodnoty (míněno dům, byt, auto, apod.) darovali dětem ještě za svého života.
Při přípravě na debatu by se týmy měly především zamyslet nad tím, jak by se chování lidí změnilo, kdyby lidé věděli, že majetek, který za svého života nahospodaří, nemohou odkázat svým potomkům (příbuzným, dobročinné nadaci apod.) a že po jejich smrti připadne státu. Úkolem negace naopak bude hájit princip dědění jako přínosný v moderní společnosti. Očekávám, že se tedy v debatách dočkáme principiálního (hodnotového) sporu.
Ředitel soutěží Dušan Hrabánek