Poznámky k tezi: Vývoj jaderných zbraní přinesl více škody než užitku.
Jan Dragoun si pro vás přichystal metodický blog k tezi o jaderných zbraních, kterou si zadebatujete v podzimní části XXIV. ročníku Debatní ligy.
Především je třeba si uvědomit, že teze je formulována jako hodnotová. Je proto na týmech, aby ukázaly, na jaké hodnoty měly jaderné zbraně negativní a na jaké pozitivní dopad. V průběhu debaty je potom třeba tyto dopady navzájem porovnat. Vyhraje tedy ten tým, který ukáže silnější dopady na hodnoty, které jsou pro tezi důležitější.
Teze klade poměrně velké nároky na úroveň přípravy jednotlivých týmů, proto se Vám v následujících odstavcích pokusím poskytnout základní přehled o problematice a nastínit možné způsoby obhajoby teze.
Co je vlastně jaderná zbraň
Jaderná zbraň nebo též atomová zbraň je zbraň hromadného ničení, založená na principu neřízené řetězové reakce jader těžkých prvků, nejčastěji Uranu U 235, nebo v případě implozní pumy plutonia. Neplést tedy se špinavou bombou, která se skládá z nálože klasické trhaviny a radioaktivního materiálu.
Kdo vlastní jadernou zbraň
Jako první sestrojili jadernou zbraň ve Spojených státech Amerických v rámci vojenského projektu Manhattan. Následně vyvinuli jadernou zbraň v Sovětském Svazu, Francii, Velké Británii, Číně, Jihoafrické Republice, Indii, Pákistánu Izraeli a v KLDR. Jihoafrická Republika se však jaderných zbraní zřekla a svůj arzenál demontovala. O vývoj jaderné zbraně v současnosti usiluje Írán.
Přehled států, které vlastní jaderné zbraně, včetně odhadovaného počtu hlavic můžete nalézt na následujícím odkazu.
Vývoj jaderných zbraní
Vývoj jaderných zbraní sebou nese kromě značných finančních investic potřebu jadernou zbraň otestovat, což vede k zamoření určitého území. Jaderné zkoušky probíhaly v neobydlených oblastech, a to buď v pouštích (USA), neobydlených stepích (SSSR) či na odlehlém ostrově (atol Bikiny). Celkem proběhlo více než 2000 jaderných testů, poslední z nich provedla KLDR v roce 2013 (v podzemním jeskynním komplexu). Samotné jaderné testování má na svědomí mnoho obětí, lidí, kteří zemřeli nejčastěji na rakovinu, či nemoc z ozáření. Částečně i proto jsou pozemní jaderné testy od roku 1963 mezinárodní smlouvou zakázány. Na druhé straně sebou jaderný výzkum nese pokrok ve vědě a do značné míry souvisí i s civilním jaderným výzkumem, zejména s jadernou energetikou.
Závody ve zbrojení
Pod tímto pojmem si většina z Vás představí soupeření USA a Sovětského svazu ve snaze vyvinout co největší množství co nejúčinnějších jaderných zbraní, ale nelze opomenout ani soupeření mezi Indií a Pákistánem. Vztahy mezi státy jsou již od jejich vzniku velmi napjaté, kvůli sporným územím a rozhodně jim nepřidalo, když Indie oznámila, že sestrojila jadernou bombu. Krom zhoršení vztahů to vedlo k reakci ze strany Pákistánu a jeho maximálnímu úsilí k vyrovnání sil, což se po takřka 20 letech povedlo.
Omezování počtu jaderných zbraní
Smlouva o nešíření jaderných zbraní je mezinárodní smlouva, která má omezit šíření jaderných zbraní. Smlouva byla podepsána 1. 7. 1968 a v platnost vstoupila v roce 1970. Do současné doby byla podepsána a ratifikována 189 zeměmi, z nichž pět vlastní jaderné zbraně. Myšlenkou této smlouvy je, že se státy, které vlastní jaderné zbraně, zaváží k jadernému odzbrojení, zatímco státy, které nevlastní jaderné zbraně, se vzdají práva je vyrábět nebo je jinak získávat. Na oplátku, že se státy, které nedisponují jadernými zbraněmi vzdají jejich výroby, jim byl přislíben rovnoprávný přístup k jaderným technologiím. Jedinými státy, které smlouvu nepodepsaly, jsou Indie, Izrael a Pákistán. Severní Korea smlouvu přijala, ale později vypověděla. Všechny tyto státy také jaderné zbraně (pravděpodobně) vlastní.
Praktickou realizací jsou například smlouvy mezi USA a Sovětským svazem (respektive Ruskem) SALT I a II (smlouva nebyla ratifikována USA) a následně smlouvy Start I,II a III ve kterých se státy zavazují k demontáži části svého jaderného arzenálu.
Použití jaderných zbraní
K jedinému použití jaderných zbraní ve vojenském konfliktu došlo již za druhé světové války, kdy byly svrženy jaderné bomby Little Boy a Fat Man na japonská města Hirošimu a Nagasaki. Obě pumy zabily okamžitě zhruba 130 000 lidí. Dalších 100 000 umíralo na následky výbuchu v dalších měsících a letech, postiženy byly i další generace. Na druhou stranu velení spojenců počítalo, že při invazi do Japonska a boji o 4 hlavní ostrovy zahyne značné množství spojeneckých vojáků, nemluvě o ztrátách na straně japonských vojáků a civilistů.
Proč jsou v současné době jaderné zbraně strašákem: krom možnosti jejich použití jednotlivými státy, které není příliš pravděpodobné, protože by ve výsledku vedlo k sebezničení, existuje riziko krádeže jaderné zbraně teroristy, jakož i riziko krádeže jaderného materiálu za účelem sestrojení špinavé bomby. Dalším problémem je fakt, že jaderné arzenály, zejména USA a Ruska, stárnou a krom financí nutných na jejich údržbu existuje jisté riziko havárie, která může vést až k jejich explozi.
K čemu jaderné zbraně přispěly
Použití jaderných zbraní urychlilo ukončení druhé světové války v Pacifiku a hlavně odstrašilo státy od další světové války, čímž významně přispěly k bezpečnosti a stabilitě. Jedním ze slavných citátů Alberta Einsteina je: „Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou klacky a kameny.“
Jak pojmout afirmativní linii
V případě této teze se přímo nabízí její obhajoba na teoretické a praktické rovině, či porovnávat dopad na zúčastněné strany.
Teze může být hájena na rovině historické, tedy bavit se o samotném vývoji jaderných zbraní a o tom, jak ovlivnil vztahy mezi státy v minulosti. Druhou možností obhajoby teze je zaměřit se na současnost, tedy jaký vliv mají jaderné zbraně na mezinárodní vztahy dnes a co může nastat v blízké budoucnosti. Možná je i kombinace obou zmíněných přístupů.
Jak se připravit na negaci
Negace obecně potřebuje k vítězství v debatě dobrou přípravu a u této teze to platí dvojnásob. Dobrou strategií může být porovnání dopadů a případný hodnotový spor.
Doufám, že Vám tento blog pomůže jak při přípravě, tak při debatách.
Jan Dragoun