Poznámky k tezi: Náprava pachatele by měla být hlavním účelem trestu

Výbor pro teze zveřejňuje rady k oficiální tezi pro podzimní část Debatní ligy.


Pro účely této debaty se budeme pohybovat v oblasti trestního práva, třebaže principy trestání se dají aplikovat i na jiné oblasti lidského života.

Prvním předpokladem pro dobrou debatu na tuto tezi je pochopení smyslu trestu v právním systému, a jeho funkcí.

Tresty udělujeme jako formu vymáhání norem (zákonů) jedincům, kteří jsou zodpovědní za své chování (v určitých případech například nelze trestat osoby s omezenou svéprávností). Trestem poukazujeme na závažnost provinění, a snažíme se jím částečně řešit situaci vzniklou trestným činem.

Trest může plnit čtyři základní funkce:

  1. funkce nápravná (rehabilitační)
    Smyslem této funkce je přispívat k opětovanému začlenění člověka do společnosti a k jeho nápravě. Po uplynutí trestu by si měl člověk uvědomovat, co udělal špatně, a podobnému chování se v budoucnu vyvarovat. Jedním z hlavních cílů nápravné funkce trestu je předcházet opakovaným trestným činům. V praxi se tak často jedná o různé výchovné a vzdělávací programy, které trestaná osoba podstupuje v rámci výkonu trestu, a o podporu v začleňování se do společnosti po skončení výkonu trestu (pomoc s hledáním zaměstnání a bydlení, dohled odborníka, atd.).
  2. funkce preventivní
    Smyslem této funkce je odradit jiné od páchání podobného chování. Trest by měl v souladu s ní být dostatečně přísný, aby se lidem nevyplatilo trestné činy páchat.
  3. ochranná funkce
    Smyslem této funkce je chránit společnost před pachatelem. Příkladem může být odnětí svobody u nebezpečných jedinců.
  4. restaurativní funkce
    Smyslem je obnovit spravedlnost, který byla trestným činem narušena. Má tedy udržovat důvěru v systém spravedlnosti, a to, že zlo bude potrestáno.

U spravedlnosti se na chvíli zastavíme. Jedná se o hodnotu, která je většině lidí intuitivně srozumitelná, a přece se ne vždy shodneme na tom, co za spravedlivé považujeme. Často například dochází ke sporům o adekvátní výši či formu trestu. Spravedlnost si často neumíme představit bez dílčích principů, jako je například rovnost před zákonem (nelze například trestat členy jednoho etnika systematicky přísněji, než členy etnika jiného), nebo úměrnost závažnosti provinění (vraždu považujeme za závažnější přečin, než krádež, a proto ji trestáme přísněji).

Víra ve spravedlnost je jedním ze základních předpokladů stability společnosti a důvěry v její instituce. Pokud občané nevěří, že je právní systém nastaven v souladu s hodnotou spravedlnosti, je zpravidla větší šance, že takový systém nebudou respektovat, a nebudou se na něj spoléhat. Co to v praxi znamená, může být strategická znalost pro debatu o důležitosti restaurativní funkce trestu.

Břemena v debatě

Debata se opírá o předpoklad, že funkce trestu jsou leckdy v rozporu. Uvedu příklady.

Zastánce rehabilitace by mohl tvrdit, že pro začlenění do společnosti je důležité z ní člověka nevytrhnout na příliš dlouhou dobu, a prosazovat tak nižší sazby trestných činů nebo podmíněné tresty. Zastánce preventivní funkce by ale mohl namítat, že pokud se tak trest stane příliš nízkým, neodradí potenciální pachatele.

Další rozpor může nastat u pachatele, u kterého máme důvod věřit, že již svůj čin nikdy nebude opakovat a není třeba před ním společnost chránit. Někteří zastánci rehabilitace by v takovém případě tvrdili, že není důvod takovou osobu trestat – to ale může být v rozporu s všeobecným vnímáním spravedlnosti, a může to pobouřit řadu lidí, včetně oběti původního trestného činu.

Jaké je tedy břemeno afirmace v takovéto debatě?

Afirmace rozhodně nemusí zastávat nejextrémnější možný postoj – nebylo by fér ji například nutit, aby obhajovala to, že nechá nebezpečného jedince se volně pohybovat ve společnosti. Může ale například tvrdit, že by takový jedinec měl v izolaci trávit co nejkratší dobu, a že by mělo jít spíš o jakousi formu léčebné hospitalizace, než o klasické vězení.

Afirmace by se měla dostatečně odlišit od současného stavu, a podrobně vysvětlit, jak by fungovala jí obhajovaná alternativa. Inspiraci může hledat v zemích, kde je systém trestů zaměřen na rehabilitaci více, než v ČR.

Cílem afirmační linie by mělo být ukázat, proč by její systém vedl k lepší a spravedlivější společnosti.

Negace v debatě naopak musí dokazovat, proč jsou další funkce trestu natolik důležité, že se bez nich jako společnost neobejdeme. Jejich důležitost je třeba ukázat obecně. Nestačí tak například vyvrátit jeden z příkladů afirmace, negace musí ukázat, proč bychom podobnou logiku měli uplatňovat systematicky.

Negace nemusí tvrdit, že trest na její straně nebude vůbec obsahovat rehabilitační aspekt, musí ale obhajovat takovou podobu trestu, kde jsou další jeho funkce rehabilitaci minimálně rovnocenné.

Debata nabízí velké množství principiálních argumentů i praktických dopadů, se kterými je potřeba se vypořádat, doporučujeme tedy nezanedbat ani jednu z těchto rovin.

Na internetu je k nalezení velké množství materiálů, které mohou sloužit jako inspirace.

One Reply to “Poznámky k tezi: Náprava pachatele by měla být hlavním účelem trestu”

Comments are closed.