Když jsem se loni po Youth Forum v Čechách dozvěděla, že příští ročník se má konat v Bulharsku, mé rodné zemi, byla jsem úplně nadšená a věděla jsem, že tam musím jet. Na Forum jsem se těšila, ale zároveň byla nervózní, protože jsem jela poprvé v zodpovědné pozici trenéra. Po příjezdu do horského města Smolyan a hotelu Smolyan nervozita ustoupila z radosti z toho, že jsem na Forum, kam jsem se celý rok těšila a mohu potkat tolik skvělých lidí – letošní trenérský tým byl velmi různorodý: Od Jinkaie z Číny, Patriků z Ugangy a Rwandy po Claudii z Austrálie a mnoho známých tváří včetně Katechky a sousedů ze Slovenska včetně hlavní koordinátorky Veroniky Vlčkové.
Přípravy na Forum se po dvou dnech pomalu chýlily ke konci a znovu začala nastupovat nervozita (poměrně na místě) z toho, jak se to celé zvládne. Je asi třeba vysvětlit bulharskou mentalitu k organizování – je mnohem laxnější a méně precizní, než na co jsme dokonce i my v Čechách zvyklí, což způsobovalo menší komplikace, které ale většinou nikoho tolik nerozhodily. Ani stížnosti na nedobré jídlo se mě netýkaly, protože jsem byla ráda, že po roce anglické kuchyně konečně jím to, co mám ráda a co my normálně doma jíme. Problematičtější to už bylo s počtem schodů, které jsme museli za den vyběhnout, protože letos poprvé debaty neprobíhaly na stejném místě jako ubytování, ale muselo se šlapat do kopce do místní školy – nepříjemnost, kterou většina po prvním týdnu obcházela velmi levným taxíkem.
Přestože organizace neprobíhala úplně hladce, debaty běžely v plném proudu a než jsem se stihla rozkoukat, už jsme jeli do Plovdivu na finále v úchvatném antickém amfiteátru. Vyhrál tým z Velké Británie, který tak ukončil nadvládu Jižní Koreje v dost těsné debatě o svobodě projevu. Konec Mistrovství světa v Karl Popperu znamenal konec první části Fora a tím pádem začátek druhé části – debatní výuky. Letos měli účastníci větší výběr tzv. Tracků – British Parliamentary, Capacity Building, Novice Track a můj Mixed Team Track(MTT). MTT byl pro mne jako debatéra nepopsatelný zážitek, protože nutí debatéry spolupracovat v týmu s lidmi z jiné země, kultury a hlavně debatní zkušenosti.
Já jsem tento zážitek brala jako jednu z nejužitečnějších lekcí do života, kterou mi debata zatím dala, a chtěla jsem opravdu, aby i debatéři v mém labu (třídě) si z toho odnesli co nejvíce. K mé velké radosti jsem učila se Sergejem z Ruska, který měl dost zkušeností s rolí trenéra a vždy mě podržel a hlavně sdílel můj přístup k výuce našich čtyř mixed teamů.
Předepsaných 15 labů uteklo strašně rychle a po nepopsatelné nervozitě z prvních několika lekcí jsme se do toho dostali a já se těšila na každou hodinu s našimi dětmi, protože byly velmi pozorní, aktivní a prostě super (to vám o svém labu vždy řekne každý trenér). O to víc mě mrzelo, že jsem musela z Fora odjet o dva dny dříve (jen abych jeden den strávila v Sofii po zrušeném letu) a nemohla vidět jak se našim dětem dařilo. Když jsem se dozvěděla, že dva jsou v semifinále, skákala jsem radostí a byla jsem na ně velmi pyšná, i přestože to nedotáhli až do finále. Radost z toho, že se od vás někdo něco naučil je jedna z největších odměn učení a stálo to úplně za ty náročné hodiny přípravy a všechny ty nervy z toho. Poslední a přece jen nejdůležitější částí debatní akce po organizaci a debatování je socializace. V tomto případě ale budu kritičtější než doposud.
Skvělá socializace s trenéry se po příjezdu debatéru rozpadla kvůli tomu, že se alkohol před nezletilými debatéry měl stát tabu. Bohužel místo toho, aby zábava v dobrém duchu pokračovala, tak se všichni účastníci v menších skupinkách rozprchli po celém městě po různých barech a restauracích včetně našeho československého kroužku. Nechci aby to vyznělo, že jsem se nebavila – to zas ne, jen to nebylo až tak dobré, jak jsem si představovala, což se dá říct o celém Foru.
Možná to bylo mými přehnanými očekáváními, nebo tím, že jsem si po těch letech svoje předešlé Forum v Makedonii 2005 idealizovala, ale letošní YF mě zanechalo mírně zklamanou. Bulharsko je moje rodná země, ale neukázalo nám svoji nejhostinější tvář, neboť se stále musí naučit, jak zacházet s turisty. Organizátoři, i když mi dost přirostli k srdci, to upřímně místy dost nezvládali. Být trenérem bylo naplňující, ale jen v těch nejvzácnějších fázích po hodinách frustrace z toho, že nás přece nikdo neposlouchá a nerozumí nám. Zároveň ale jsem potkala mnoho super nových kamarádů, se kterýma jsem se dobře bavila (myslím opravdu kamarádů a ne jen `Facebook friends`) a měla neskutečné potěšení z pokroku a úspěchu dětí. Takže s odstupem na toto Forum budu vzpomínat v dobrém a bude mi chybět. Přesto ale popřemýšlím trošku déle jestli pojedu na to další. Bojím se, že tím, že se Forum vyvíjí a mění, že to už není ta akce, do které jsem se tak zamilovala v Makedonii. Už to není o tom být mimo civilizaci po kupě s lidmi z celého světa a být donucen je poznat a bavit se s nimi, což se děje proto, že Forum mění image a přesouvá se do velkých měst jako tomu bude příští rok v Sarajevu. I když to nebude akce dle mých představ, vždy to ale bude dobrá akce, kterou všem srdečně doporučuji!!
Tři ukázkové fotografie z IDEA YF 08:
ZDE - hotel Smolyan
ZDE - amfiteáter v Plovdivu
ZDE - finále KPDC
-----
Tímto Sonyi děkuji, že si našla čas a chuť, a tento report pro web Asociace Debatních Klubů, o.s., sepsala.
Webmaster debatovani.cz