And the hopes are… (0:3, 0:3)

Kategorie:  

…relinquished. But boy, did we put up a fight.

S téměř dvoudenním odstupem to zní mnohem úspěšněji, než naše snažení skutečně bylo. V krátkosti to tedy shrnu takhle.

Potom, co Indonésie přišla s kapku jiným než očekávaným casem, se mi jako první opozici povedlo nechat se strhnout jejich strukturou a v důsledku tedy odpálit jak řeč, tak celou debatu. Martin ani Míša už na tom nic nezměnili – a ostatně ani změnit nemohli.

Ve srovnání s tím bylo poslední, osmé kolo proti údajně nejlepšímu týmu na WSDC za poslední tři roky mnohem lepší – jak kvalitnější, tak i nadějnější. Protože propozice na tezi This House believes that minor crimes should be pursued with the same vigour as serious ones je obtížně vyvratitelná dokonce i tehdy, jste-li legendární Jihoafrická republika. Hlavní informace, kterou jsme si z debaty odnesli - můžeme porazit i silný tým rodilých mluvčích, pokud budeme argumentačně silnější, protože ve stylu tak propastné rozdíly nejsou. Bohužel, tohle nebyla ukázka té nejsilnější analýzy, kterou jsme mohli předvést: takže jsme těsně, ale jednoznačně prohráli v nejlepší debatě celých WSDC.

Zatím tedy neznáme své pořadí, ale nebude to nijak silné; získali jsme nicméně o jeden ballot víc než washingtonský tým, a to i díky připravenosti na announced motion. Takže: úspěch.

Dnešní osmifinále v Delfách přeci jen trochu zamrzelo, protože jen s troškou štěstí jsme tam mohli debatovat i my. (Delfy, mimochodem, jsou úžasné místo. Až někdy budete v Řecku, je to jedna z věcí, kterou nemůžete vynechat.) Skoro ještě víc nás zamrzelo, že vypadla naše oblíbená Jihoafrická republika, obzvláště ve vyrovnané debatě proti neoblíbenému Skotsku. Další výsledky se pravděpodobně dočtete na oficiálních stránkách.

That’s all for now. Díky za pozornost.