Poznámky k tezi: Mezinárodní ekonomické sankce přináší více škody než užitku

Kategorie:  

Michal Pečeňa sepsal tipy k debatám na oficiální tezi jarní části XXIII. ročníku Debatní ligy.

První věcí, kterou je nezbytné si uvědomit, je to, že tato teze klade relativně velké nároky na negaci, resp. větší, než je tomu u mnoha tezí jiných. Explicitně vyzývá oba týmy, aby porovnávaly pozitivní a negativní dopady mezinárodních ekonomických sankcí. To znamená, že nejen afirmace, ale i negace se musí důkladně připravit a být schopná navršit hromadu výhod, které sankce přinášejí. Pokud bude negace jen rýpat do linie afirmace, má v případě této teze jen malou šanci na úspěch.
Je tomu tak i proto, že hlavní afirmativní argument, který se točí kolem myšlenky „obyčejní lidé budou mít méně peněz/zboží atp.“, se negaci jen těžko podaří zcela vyvrátit. Sankce, s výjimkou takzvaných „chytrých sankcí“, se totiž uvalují právě proto, aby ekonomiku sankcionované země nějak zasáhly. Negativní tým může realisticky usilovat o to, aby umenšil váhu afirmativních argumentů, tj. ukázal, že zásah do života lidí nebude až tak ničivý, že bude pouze krátkodobý, že mnohem více utrpí režimní prominenti atp.
Aby ale afirmativní linii vyvrátil, musí přinést analýzu toho, proč sankce v principu fungují, a reálné současné či historické příklady, kdy tomu tak bylo. Co je ale úplně stejně důležité: musí výhody a nevýhody sankcí explicitně porovnat! Srovnávání je něco, co u této teze pomůže oběma týmům, pro negaci je to ale absolutní nezbytnost. Jednak kvůli pravidlům – negace vítězí, pokud výrazně zpochybní afirmativní linii, což se bez explicitního porovnání pozitiv a negativ neobejde. Jednak ale také proto, že zlé režimy často nereagují na sankce přesně tak, jak by si autoři sankcí přáli. Mnoho úspěchů je tak pouze dílčích, a existují samozřejmě i zjevné neúspěchy. Je proto nutné umět vysvětlit, v čem jsou příklady úspěchů důležité a závažné. A nenechat se odrovnat statistikami typu „sankce uspěly jen v XY procentech případů“- záleží totiž na tom, co přesně „úspěch“ znamená.
V této snaze může negaci pomoct si uvědomit, že existují i jiné hodnoty než peníze. Ano, nebýt amerického embarga, měli by dnes Kubánci lepší auta a televize. Je to ale skutečně důležitější než to, že občané Jihoafrické republiky již nemusí žít v režimu rasové segregace? Jak velkou hodnotu má zhoršení životní úrovně Íránců ve srovnání s tím, že jejich vláda zmrazí svůj jaderný program a zvýší tak stabilitu v regionu (což má mimochodem i hospodářský význam, ale také má svou cenu samo o sobě).
Je také potřeba pracovat s kontextem. V mezinárodních politice typicky neexistuje jedno elegantní, bezproblémové řešení dané otázky. Může tudíž být dobrý nápad porovnat ekonomické sankce s alternativními postupy, které může mezinárodní společenství v případech závažného porušování lidských práv, ohrožení mezinárodní bezpečnosti atp., uplatnit. Buď tvrdšími (vojenská intervence), nebo naopak měkčími (odvolání diplomatů, verbální kritika či úplná nečinnost). Negace tak musí ukázat, že sankce přinesou více užitku (méně škody) než možné alternativy.
Závěrem ještě jednou zdůrazněme, že úspěch v debatě na tuto tezi závisí na přípravě, na dobré znalosti skutečných případů uvalení sankcí, a schopnosti je interpretovat v pozitivním či negativním světle. Například je dobré si nastudovat: Jak to bylo se sankcemi uvalenými na Jihoafrickou republiku v době apartheidu; jak (ne)funguje embargo USA na Kubu; jak sankce ovlivňují chování Severní Koreje; zda a jak napomohly sankce na Írán k uzavření dohody o pozastavení íránského jaderného programu; zjistit vše o sankcích na Rusko kvůli probíhající invazi na Ukrajině. Negaci by měly zajímat i tzv.“smart/targeted sanctions“ – příkladem jsou Magnického zákony („Magnitsky laws) v USA.
Některé použitelné zdroje v češtině:

Některé z mnoha zdrojů v angličtině: