Poznámky k tezi: Koncepce českého školství by měla být od základů změněna (P)

Kategorie:  

Gabriela Horynová k oficiální tezi pro podzim 2017

Před prvním turnajem se Vám dozajista honí hlavou otázka, jaká změna by mohla českému školství nejvíce prospět. V následujících řádcích se Vám budu snažit přiblížit témata, která v současné chvíli hýbou českým školstvím a mohla by Vás inspirovat k vytvoření rozumných plánů, jak českému školství pomoci. Nejprve ale popíšu základní dokumenty, kterými se v současné době české školství řídí a kam směřuje.

Čím se v současnosti řídí české školství?
Kompletní vzdělávací soustava je popsána v platném znění školského zákona – jaké máme typy škol, co jsou školská poradenská zařízení, atd.
Strategie směřování českého školství je popsána v Dlouhodobém záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky pro období let 2015-2020 (Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020 najdete na vlastní internetové stránce). Tyto dlouhodobé záměry se pak každé čtyři roky vyhodnocují, proto můžete v elektronickém archivu na stránkách Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy najít vyhodnocení dlouhodobého záměru do roku 2015 (doporučuji pročíst, dozvíte se tam o rezervách českého školství, ale také výsledky reforem).
Obsah učiva je pak dán Národním programem vzdělávání, jemuž jsou podřízeny Rámcové vzdělávací programy (pro předškolní vzdělávání, základní, gymnaziální, střední odborné vzdělávání, pro umělecké obory základního uměleckého vzdělávání a nakonec pro speciální vzdělávání). V těchto Rámcových vzdělávacích programech je již nastíněn program studia v jednotlivých předmětech – jeho obsah a tzv. očekávané výstupy, tzn. dovednosti a schopnosti, které by měl žák nebo student v rámci předmětu ovládat. Školy si pak z těchto programů tvoří vlastní Školní vzdělávací program – přizpůsobují si program a obsah učiva, přidávají volitelné předměty, kroužky, atd.
Tolik k byrokracii.

Kde čerpat informace?
Nejjednodušším postupem při inspiraci psaní linie pro Vás bude určitě zmapování školských vzdělávacích systémů v zahraničí. Za nejvyspělejší země v oblasti školství se považuje Finsko a Japonsko. Nejlépe zaznamenává situaci ve vzdělávání Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), zadává různé výzkumy s tematikou školství a porovnává školské systémy. V jejích statistikách naleznete např. kolik žáků na učitele připadá v různých členských zemích, jaké jsou platy učitelů ve srovnání s průměrným příjmem nebo průměrným příjmem vysokoškolsky vzdělaného člověka, apod.

Současná témata české školské politiky:

Inkluze
Inkluzivní vzdělávání si klade za cíl zajistit rovnocenné šance dětí na vzdělání. V praxi to znamená, že v jedné třídě mohou být děti tělesně postižené, děti cizinců, zvláště nadané děti i děti pocházející ze sociálně znevýhodněného prostředí. Ke každému z těchto žáků by se mělo přistupovat individuálně, proto neúspěch žáka je přisuzován nevyhovujícím podmínkám, a proto by se škola měla snažit posoudit individuální potřeby každého žáka a přizpůsobit se jim. Pokud se jedná žáka se specifickými poruchami učení (dyslexie, dysortografie, apod.), pak škola vypracuje individuální vzdělávací plán, kde tyto poruchy zohlední, např. bude psát písemné práce, kde se pouze doplňují slova, bude mít více času na práci, apod. Škola má navíc pro každé dítě možnost využít různé stupně podpory, např. pomůcky jako je notebook nebo tablet v těch vyšších stupních nebo možnost přidělit k dítěti asistenta pedagoga. Ten mu může pomoci se zapisováním poznámek do sešitu, kontroluje jeho práci a pomáhá tak učiteli při výuce.
Politika inkluze má i své odpůrce, a to díky zásadě „Vlak jede podle nejpomalejšího vagonu.“. Tím, že se učitel přizpůsobuje individuálním potřebám každého jedince ve třídě, je organizace hodin a jejich příprava náročnější. Škola má ale podle vyhlášky možnost vytvořit speciální třídu, kde bude možné vyučovat menší počet žáků, kteří budou mít pomalejší tempo učení. Znamená to ale sehnat peníze pro dalšího pedagogického pracovníka.
Inkluze je zapracována ve vyhlášce MŠMT č. 27/2016 Sb. o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, ve znění účinném od 1.9.2017.

Personální otázka a platy učitelů
Vzdělávání učitelů, jejich příprava na výkon povolání v době studií a jejich motivace k nastoupení do zaměstnání jsou v naší zemi taktéž velmi diskutovaným tématem. V rámci zemí OECD je pravidelně prováděn výzkum TALIS (Teaching and Learning International Survey), kde můžete načerpat inspiraci, pokud se budete chtít zabývat srovnáním učitelské profese v rámci více zemí. V současné době školství hledá spoustu učitelů, především na prvním stupni základních škol. Ve své linii se můžete zamyslet nad tím, čím je způsoben odliv učitelů, myslete ovšem na to, že otázka platů učitelů není základním problémem celé koncepce školství.

Vyučovací metody
V současné době napříč celým školstvím probíhá změna výukového standardu, kdy se mění forma vyučování – mnozí jste se jistě setkali s tím, že někteří učitelé Vám obsah učiva pouze vykládají, jiní mají připravené prezentace, další Vás třeba nechají hrát různé didaktické hry. Česká školní inspekce začíná čím dál více trvat na střídání vyučovacích metod a zapojení různých aktivit do hodin. Osvojování učiva za pomoci hry nebo pomocí kritického hloubání má napomoci zapamatování učiva a jeho snazší aplikace do reálného života. Záleží ovšem na vedení školy, zda vymáhá na učitelích spíše obsah učiva nebo formu výuky. Na základních školách již začíná být běžným standardem zapojení informačních technologií do výuky, střídání výukových materiálů, apod. Na gymnáziích a středních školách není tolik možností a především času věnovat prostor těmto metodám, ovšem i tam se můžeme čím dál častěji setkat s novým přístupem k výuce – např. psaní esejů a hodnocení samostatně vytvořeného obsahu v písemných pracech.
Souvisí s tím také příprava na budoucí povolání – především učňovské obory nabízejí pestrou škálu oborů, na budoucí povolání jsou studenti připravováni větším množstvím praxe a výuční list získá každý po úspěšném absolvování závěrečné zkoušky, kde se prokáže jeho zručnost. Tento typ středních škol je ale často kritizován pro příliš nízké nároky na žáky a právě nedostačující přípravu a nereflektování potřeb pracovního trhu, jelikož nejsou k dispozici prostředky pro kvalitní pomůcky a zaplacení odborníků v oboru. Před nástupem minulého režimu nebyly učňovské obory součástí veřejného školství, ale výuční listy získávali učňové přímo u řemeslníků nebo obchodníků, kteří je zaučovali přímo u sebe v dílně nebo obchodě.

Čím se inspirovat při tvorbě plánů?
Některé prvky alternativního školství začínají volně přistupovat do výuky na veřejných školách, např. některé základní školy už zavádějí jeden den v týdnu vyučování podle Montessori pedagogiky, různé druhy projektové výuky, atd. Právě tyto školy mají odlišnou koncepci od veřejného školství, specifický je zde vztah učitel-žák, menší počet žáků ve třídě, atd. Zde je přehled některých forem alternativních škol:

  • Montessori
  • Daltonský plán
  • Waldorfská škola
  • Lesní školy

Na závěr: Na co si dávat pozor
Zcela zásadní věcí při tvorbě plánu je uvědomit si, co je změna od základu. Co rozhodně není změna od základu:
Pouhé přidávání platů učitelům (slibuje to každá strana před volbami, koncepci to nemění), zavedení školného na vysokých školách, zavedení školních uniforem, více tělocviku ve vzdělávacích programech, povinná maturita z matematiky
Pokud měníme koncepci, měli bychom vycházet ze statu quo a přinést změnu, která bude měnit obecně politiku a strategii českého školství. Zkuste se zamyslet nad tím, co Vám ve školách přijde dnes zbytečné nebo neužitečné a pokuste se to nahradit efektivnějším nebo podle Vás smysluplnějším systémem, který třeba funguje v jiných zemích. Musíte ale systém dobře prozkoumat a prokouknout jeho fungování!