Poznámky k tezi: EU by měla dávat přednost snižování příjmové nerovnosti před ekonomickým růstem

Kategorie:  

Metodik Ředitelství soutěží Dušan Hrabánek o oficiální tezi na první část XXII. ročníku Debatní ligy

Podstatou teze je otázka, před kterou jsou postaveny vlády všech zemí (nejen Evropské unie) – zda svoji hospodářskou politiku zacílit tak, aby se omezovala ekonomická nerovnost mezi lidmi, nebo aby ekonomika rostla. Na tuto otázku existují mezi ekonomy, sociology a politiky rozdílné názory, a proto se jedná o dobré téma k debatě.

Příjmovou nerovností se rozumí nerovnost mezi příjmy (výdělky) jednotlivých lidí (popř. domácností) v ekonomice. V běžné kapitalistické ekonomice vydělává uklízečka mnohonásobně méně než manažer velké korporace. Navíc manažer (spíše než uklízečka) může spořit a své úspory investovat (a zvýšit své příjmy o výnosy z investice). Jedním z úkolů afirmace v debatě je ukázat, jaké problémy tyto příjmové rozdíly ve společnosti přinášejí (a proč bychom tedy měli příjmovou nerovnost snižovat).

V této souvislosti je důležité, že míra příjmové nerovnosti nemusí být nutně závislá na stupni vyspělosti jednotlivých ekonomik. Obyčejně se nerovnost měří pomocí tzv. Giniho koeficientu (srov. Wikipedia, k dispozici je i mapka srovnávající příjmovou nerovnost v jednotlivých zemích). Existuji země, kde jsou všichni poměrně stejně bohatí, země, kde jsou všichni poměrně stejně chudí, a pak země, kde je část obyvatel hodně bohatá a část hodně chudá.

Jak velká je příjmová nerovnost, závisí na řadě faktorů. Jedním z nich je hospodářská politika vlády. Příjmovou nerovnost lze snižovat řadou opatření, např. zavedením progresívního zdanění (tzn. čím větší příjmy daňový poplatník má, tím větší daňovou sazbou je postižen), minimální mzdy, různých sociálních dávek (podpory v nezaměstnanosti, invalidních důchodů, apod.). Afirmace by měla mít představu o těchto opatřeních v rámci debaty. Při vymezení teze (v rámci definic) by tedy afirmace měla vymezit, jaká opatření ke snižování příjmové nerovnosti by chtěla zavést. Nemusí jít do velkých podrobností (spor v debatě na tuto tezi nemá být o zavedení jednoho konkrétního opatření).

Ekonomický růst se obvykle měří růstem hrubého domácího produktu (HDP). HDP je součtem peněžní hodnoty všeho, co se v ekonomice za určité období vyrobí a prodá (včetně služeb). Podrobnosti např. zde. HDP tedy má výpovědní hodnotu o tom, kolik se toho v ekonomice vyrobí (jak je ekonomika „silná“), avšak už toho mnoho nevypovídá o tom, jak jsou příjmy z této výroby rozděleny mezi jednotlivé členy společnosti (popř. jednotlivé domácnosti).

Problém spočívá v tom, že některá opatření hospodářské politiky, která mají za cíl snížit příjmovou nerovnost, mohou zároveň vést k snížení hospodářského růstu, případně i k hospodářskému poklesu. Např. příliš vysoké zdanění může mít za následek, že firmy ztratí motivaci se dále rozvíjet (rozšiřovat výrobu, zavádět inovace) nebo přesunou výrobu do ciziny. Podobně vysoké sociální dávky mohou u řady lidí snížit jejich motivaci pracovat. Samozřejmě záleží na konkrétní hospodářské situaci a nastavení jednotlivých opatření.

Afirmace hájí v debatě pozici, že stojí za to zavádět opatření ke snížení příjmové nerovnosti v ekonomice i za cenu, že to může snížit tempo hospodářského růstu (a měla by ukázat, k dosažení jakých hodnot taková politika povede). Afirmativní model tedy nutně musí obsahovat opatření, která s sebou nesou riziko negativního dopadu na ekonomický růst – pokud by chtěla zavádět jen opatření, která ekonomickému růstu nevadí, neobhajuje tezi!

Teze přímo vybízí k hodnotovému sporu. Obě strany by přitom měly jít do hloubky a porovnávat dopady navrhovaných opatření (tj. zavedení teze) na různé hodnoty (kvalitu života, společenskou soudržnost, a mnohé jiné). Spor by se měl tedy vést o porovnání dvou světů – světa, kde budou zavedena afirmací navrhovaná opatření, a světa bez nich. Je velmi pravděpodobné, že se v debatě ukáže, že zavedení teze bude mít na některé hodnoty pozitivní dopad a na jiné ne. Potom je na obou týmech, aby ukázaly, proč jejich hodnoty jsou pro tezi důležitější.

Pro úplnost potom uvádím, že návětí teze „EU by měla“ ukotvuje debatu do této části světa (právě proto, že v různých částech světa je situace ohledně příjmové nerovnosti někdy podstatně odlišná). Není pro tezi podstatné, zde je v současné době v kompetenci EU zavést navrhovaná opatření, nebo zda je mohou zavést jednotlivé členské státy, případně dokonce kraje nebo obce. Rozhodně pak předmětem teze není diskuse o tom, zda má EU podporovat chudší státy (tedy podporovat současné strukturální fondy a jim podobná opatření). Taková interpretace teze se podle názoru metodiků ŘS odchyluje od jejího prostého významu a rozhodčí by ji neměli přijmout. Navíc není jasné, jak by strukturální politiky měly ohrožovat ekonomický růst v EU.