Jak se poprat s tezí Česká republika by měla lépe chránit oběti domácího násilí?

Kategorie:  

Pojednání o tezi "Česká republika by měla lépe chránit oběti domácího násilí" napsal člen Ředitelství soutěží Jan Dragoun a revidoval Matěj Pilát

Ve svém příspěvku se pokusím poradit jak přistoupit k této tezi a to jak jako afirmace tak i negace. Dále se pokusím upozornit vás na chyby, se kterými jsem se setkal na turnaji v Liberci a pokusím se vám poradit, jak se jich vyvarovat.

Afirmace:

Nejzávažnější věc, která se objevovala u afirmativních linií na tomto turnaji byla, že si afirmativní tým stanovoval vícero problémů, příčin a dokonce přicházel s několika plány. Pravidla jasně říkají, že afirmativní tým má ukázat 1 problém, 1 příčinu a 1 řešení (to teda může býti komplexní, bude-li se týkat daného problému a příčiny). Naopak na výhody svého zvoleného plánu byli debatéři skoupí – zde naopak pravidla vyžadují, aby přinášeli více výhod, než jen, že odstraní problém.

Na začátku každé debaty je dobré vymezit si, o čem daná debata bude. Jak říkají pravidla v bodu 3.2. v plánové debatě se definicí rozumí vymezení problému. V něm je třeba jasně říci, o jakém druhu (či druzích) domácího násilí se bavíme (na ženách, dětech, seniorech). Přijdete-li s plánem, který bude řešit všechny, tím líp. Může to předejít situaci, která nastala na turnaji v Liberci, kdy se A1 v otázkách na N2 ptala, co strana negativní rozumí pod pojmem domácí násilí…

Problém by měl být závažný společenský jev, který se vztahuje k dané tezi. Nejjednodušší je stanovit si tudíž za problém rovnou samo domácí násilí (či jeho formu). Můžete si ovšem i určit, že problémem je určitá věc, týkající se ochrany obětí domácího násilí (nečinnost policie, špatná finanční situace obětí, nedostatek nahlášených případů atd.). V tomto případě si ovšem dejte pozor, aby se vám problém nekryl s příčinou, či příčina s řešením (zažil jsem debatu, kdy si afirmativní strana stanovila za problém a jeho příčinu špatný legislativní rámec, za řešení pak jeho zlepšení). Tyto tři body by měly tvořit samostatné logické kroky (=existuje problém, který má nějakou příčinu, kterou odstraníme konkrétním plánem).

Tak jako v životě, tak i v debatě má každý problém svojí příčinu. Ovšem tak, jako v životě těch příčin bývá spousta. Vaším úkolem je vybrat si jednu z nich, a tu se pokusit vyřešit. Není třeba, aby to byla příčina nejdůležitější (protože často ani nelze posoudit, která příčina je důležitější, velmi často musí fungovat více z nich zároveň, aby mohl nastat problém). Tudíž není podstatné, jestli vedle vaší příčiny existuje x dalších (třeba i závažnějších příčin), podstatné je, že pokud vyřešíte vaši příčinu, dojde k vyřešení, či umenšení problému.

Třetí částí v plánové debatě je řešení, tedy samotný plán jak příčinu problému a tedy i problémem samotným vyřešit. Plán by měl být konkrétní a mělo by z něj být zřejmé nejen co chce afirmace změnit , ale také jak této změny chce dosáhnout. Proto nestačí přijít pouze s tím, že se například změní výuka na základních školách, ale je potřeba vysvětlit jak se změní – co bude přidáno do osnov, v rámci jakého předmětu se co bude učit, popřípadě s jakou dotací. Netřeba však chodit do detailu sylabus jednotlivých hodin po vás nemůže chtít ani soupeř, natož pak rozhodčí :-).

Vámi zvolený plán by měl krom samotného vyřešení problému přinést i další výhody. V obou debatách, které jsem na turnaji na tuto tezi rozhodoval se týmy výhodám příliš nevěnovaly, což je veliká škoda. Právě tato část plánu podle mě představuje největší prostor pro střet a dává negaci možnost pro poukázání na nevýhody, které ve finále mohou převážit výhody přinesené stranou afirmativní. A kde výhody hledat? Může jít například o změny ve společnosti nebo může přinést pozitivní ekonomický efekt a cokoliv dalšího co vás napadne…

Poslední věc, kterou radím afirmacím – zjistěte si pořádně, jak to dnes ohledně domácího násilí funguje, protože pravidla říkají, že musíte navrhovat nějakou změnu! Pokud čirou náhodou váš plán už v praxi funguje, a negace na to poukáže, pak automaticky debatu prohráváte. Je jasné, že ty věci, které nejsou kontroverzní (tudíž by se vám snadno obhajovaly) už dávno v praxi fungují... Ovšem co by byla debata bez kontroverze?

Negace:

Pro negaci mám 2 klíčové rady:

  1. Přečíst si metodický blog od Jana Knytla Negativní strana v debatě II – negace v debatě s plánem.
  2. Držet se základní poučky: negace musí být připravena lépe než afirmace, protože musí být připravena úplně na všechno. Negaci proto doporučuji vymyslet co nejvíce afirmativních linií a zkusit je znegovat, ať už sami, nebo v rámci přípravné debaty na klubu. Negace potřebuje mít co nejširší vhled do problematiky a mít k ruce co nejvíce materiálu použitelného k vyvracení. Pokud negace zvládne načíst dostatek informací a zároveň si přečte výše zmíněný blog, nevidím důvod, proč by v debatě neměla vyhrát!

Co se týče konkrétně této teze, zde zmíním nešvary, které se nám obecně na turnaji objevily:

  1. Negace se vůbec nepouštěly do napadání plánu a nepřinášely nevýhody! Přičemž to by měla být klíčová část debaty... Někdy má plán nevýhody očividné (například přísnější tresty = rodina příjde o živitele). Na druhé straně sice často plán ničemu neuškodí, ale bude stát spoustu peněz. A zde by se chytrá negace měla pustit do toho, jestli kampaň za stovky milionů, která pomůže deseti lidem je dobrým vynaložením státních prostředků.
  2. Negace útočí stylem „toto není zásadní problém, protože existuje jiný, závažnější problém“. Tímto způsobem není možné problém vyvrátit, protože z logiky věci – ČR řeší stovky různých problémů, a stěží můžeme říct, že by si měla vybrat jeden nejdůležitější, a na ostatní se vykašlat. Chcete-li problém marginalizovat, pak jedině z hlediska prostředků, které jsou na řešení tohoto problému vynaloženy („jít s kanónem na komára“).

    Na závěr bych vám chtěl poděkovat, že jste můj blog dočetli až sem a jako odměnu pro vás, kteří to vydrželi jsem si připravil několik tipů na to, kde hledat důkazy na tuto tezi:

    1. stránky neziskových organizací – organizací je mnoho, tak jenom namátkou , , nasili.unas.cz, a mnohé další;
    2. informace se dají najít i na stránkám ministerstva vnitra, kde konkrétně po zadání odkazu najdete seznam příspěvků, které se vám mohou hodit;
    3. na stránkách institutu pro kriminologii a sociální prevenci .

    Doufám, že vám některá z výše zmíněných adres pomůže, stejně tak jako celý můj příspěvek.