Reportáž z Euroasijského mistrovství 2011

Mírně unavenou mě ve čtvrtek brzy ráno vezl táta na letiště. V očekávání nových zážitků a zkušeností jsem se totiž rozhodla jet na Euroasijské mistrovství. Za Českou delegaci letělo celkem 10 debatérů – Margareta Chlubnová, Jan Linhart, Jiří Píza a Jan Michalčák (Czech Y), Tereza Janková, já a Jakub Zajíček (Czech Z) a nakonec Markéta Chlubnová, Barbora Musilová a Patrik Dostál (Czech Hejčín) – a 3 koučové – Irenka Kotíková, Dušan Hrabánek a Roman Petr.

Ihned po příletu na letiště v Istanbulu jsme odjeli autobusem na školu, kde měla proběhnout část turnaje (druhá část byla na jiné škole, tam jsme debatovali druhý den). Vzhledem k tomu, jak je Istanbul velké město, tak všechny cesty trvaly poměrně dlouho – něco kolem hodiny. Ale to vůbec nevadilo, alespoň jsme si mohli připravovat case/ povídat si/ dospat předešlou noc.

Jako na většině zahraničních turnajů se debatoval World Style. Základní část se skládala z osmi kol – dvě debaty první a tři další dva dny. Debatovaly se čtyři připravené a stejný počet nepřipravených tezí. Soupeři byli losováni pomocí power pairingu a výsledky se zapisovaly. Poté třetí večer oznámili, kdo postupuje do osmifinále. Další kola pak už probíhaly systémem pavouka, tady do dalšího kola postupuje ten, kdo vyhrál. Celkovým vítězem, a tedy euroasijským mistrem, se stal Singapur. Soutěž individuálních mluvčích vyhrála Angeliki Carvoune (Jížní Afrika).

Celý turnaj mírně komplikovala neschopnost tureckých organizátorů dodržovat rozpis programu. Například autobus, který měl odjíždět v 7:00, odjel v 8:30, a pak se celý den postupně rozrůstal rozdíl mezi plánovaným a reálným časem. Proto se pak Turci a jejich (ne)řád stal oblíbeným tématem nejrůznějších vtípků.

Součástí turnaje byla také prohlídka Istanbulu. Navštívili jsme nádhernou Modrou Mešitu a prohlédli si chrám Boží Moudrosti (Hagia Sofia). Velmi zajímavé bylo, že téměř v každé ulici bylo několik prodavačů, kteří vám před očima doslova vyždímali šťávu z pomeranče nebo granátového jablka. Samozřejmě mnoho lidí neodolalo a „džus“ si koupilo. Chutnalo to opravdu výborně. Jediné, co prohlídku poněkud znepříjemňovalo, byl fakt, že vždy stál někde poblíž chlápek se samopalem. Občas jsem až měla dojem, že mě ten voják sleduje. Celkově je však Istanbul nádherné město a doporučuji ho navštívit.

Ačkoliv se nikomu moc nechtělo, nastal čas návratu domů. Hned ráno nás čekalo mírné překvapení, v podobě sněhu, který bych zrovna v Turecku opravdu nečekala. Ráno jsme se vydali na letiště, spolu s ostatními účastníky. Bohužel mělo letadlo dvě hodiny zpoždění, a tak se nám ten pobyt v Istanbulu ještě o trochu prodloužil. Nakonec jsme však po mírných průtazích na Mnichovském letišti, přes které jsme letěli, dosedli v Praze. Zpět doma, ale plní nových zkušeností a zážitků.

Markéta Tichá, Czech Z