Reportáž z BSDC

Reportáž z mezinárodního turnaje v Bratislavě napsal Josef Mezera.

Stalo se již tradicí, že na počátku dubna spřátelená Slovenská debatná asociácia pořádá mezinárodní turnaj Bratislava Schools Debating Competition a česká delegace při této příležitosti nemohla chybět. Tento rok se BSDC konalo od 4. do 7. 4. za účasti 44 týmů z 18 zemí světa (Jihoafrická republika, Izrael, Libanon, Rumunsko a dalšh) a česká družina odjela s dvěma týmy, Czech red (Markéta Tichá, Matěj Seidl, Kuba Zajíček a Anička Routová) a Czech blue (Adéla Zíková, Bety Novosadová, Petr Hladík a moje maličkost), dále jsme byli doprovázeni trenéry národního týmu (Bedřich Bluma, Matěj Plát), Michalem Pečeňou a na místě se k nám připojila Katechka Hanzelková.

Jelikož jsem byl součástí týmu Czech Blue, budu se spíše věnovat úhlu pohledu této družiny, ale samozřejmě neopomenu pronikavý výsledek, který zaznamenal národní tým. Týmový pohled (i můj osobní, myslím, že tyto pohledy se nijak zvlášť nelišily) by se dal rozdělit na dva rozdílné póly, na výsledkový a celkový pocitový. Interně a neveřejně jsme si stanovili cíl dosáhnout 3 výher, žel nestalo se tak, nakonec jsme zvítězili dvakrát, a to nad Sučany B (Slovensko) a nad družinou z Burkiny Faso. Vůbec debata proti Burkině byla poněkud svérázná, podstatou teze byl spor o to, zda by politici v úřadě měli využívat jen státní péči a nikoli soukromou. Soupeř nám tezi prazvláštně překroutil a v konečném důsledku ji nepochopil, debata se nesla v dokazování protistraně, jak je jejich interpretace scestná. Podle soudu rozhodčích jsme debatovali debatu, kterou jsme nemohli prohrát. Je však třeba říct, že naši oponenti byli jinak velmi milí lidé.

Z prosté logiky vyplývá, že break se našemu týmu nepodařil, avšak to nelze prohlásit o Czech Red, který postoupil z druhého místa, ve čtvrtfinále vyprovodil Estonce a prohrál až v semifinále s pozdějšími vítězi z Rumunska.

Jsem přesvědčen, že mnohdy je výsledný pocit mnohem důležitější než výsledek samotný, a toto je i tento případ. Pokud budu hovořit za sebe, organizátoři svou práci zvládli na výbornou, byli velmi ochotní, vytvořili velmi přátelskou atmosféru a přidali ještě něco navíc. K pozitivům je třeba přičíst i fakt, že jsem se potkal se spoustou zajímavých lidí.
Velmi výraznou osobností byla hlavní rozhodčí paní Geetha Creffield, tato dáma byla patrně nejhlasitějším účastníkem (a to doslova), ale zároveň působila velmi přátelsky. K této dámě chovám nemalou úctu a patří jí obrovský dík. Zkrátka a dobře, turnaj se povedl, bylo mi ctí se ho účastnit a myslím, že to byl můj daleko nejsilnější debatní zážitek.